Oživuji spojení s mytologií bytostí a světů, které jsme se odnaučili vnímat a vidět. Uvnitř a okolo nás.
***
Řeč zvířat a rostlin.
Bosorky, víly a chlupatí zelení muži.
Mikrosvěty přátelských bakterií v chlebovém kvásku, kvasící zelenině a tlejícím kompostu.
Ticho a tma hlíny rodící nový život.
Hvězdy, brány vesmírné rozmanitosti.
Okamžik, kdy se láme noc do dne.
Semínko a neviditelná kompletní rostlina v něm.
***
Peču, píšu, šiju. Stále mne inspirují hlemýždi. Moje živnost je nyní oficiálně pozastavena. Můj kontakt je nadále v provozu, odpověď můžete očekávat v pomalejším tempu.
Děkuji za přízeň a přeji krásné dny 2022,
Kateřina.
Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají. Řeknete-li dospělým: „Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny čapí nůsek a na střeše holuby…“, nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků.“ Tu hned zvolají: „Ach, to je krása!” (Antoine de Saint-Exupéry)
„Neexistuje způsob jak popsat, co dělám. Jsem to prostě já.”
(Andy Kaufman)
